Když se odstěhoval, pořídil si německého ovčáka Astu. Bylo mi sedm let a Asta se
stala mou první psí učitelkou. Byla divoká a hravá, a přiznávám, že nejdříve jsem se jí
bála. Ale postupně jsem se naučila jí rozumět, hrát si s ní a budovat vzájemnou
důvěru. Už tehdy jsem věděla, že až budu dospělá, bude psí parťák neodmyslitelnou
součástí mého života.
Když byly moje děti malé, pořídila jsem si fenku briarda Abru. Byla výjimečná –
hodná, poslušná a neskutečně chlupatá. Na naše děti nedala dopustit, hlídala je venku
a kdyby mohla, sama by je vodila do školky. Dožila se krásných 14 let na venkově,
kam se odstěhovala s mým prvním mužem.
Po čase bez psa u nás doma jsme si s dětmi oznámili, že bez čtyřnohého parťáka to
prostě není ono. A tak do naší už tak bláznivé rodiny přišla fenka německého boxera
Birra – s krátkým kožíškem, obrovským temperamentem a nevyčerpatelnou energií. S
Birrčou k nám vtrhla vlna radosti, smíchu a veselého chaosu, který dokonale zapadl do našeho života.
Když jsem poznala svého druhého manžela, Birrča už byla Dáma v
letech. Bohužel kolem devátého roku života onemocněla a poslední rok pro vás byl
velmi těžký. Když nás opustila, rozhodli jsme se, že dalšího psa si do panelákového
bytu pořizovat nebudeme.Jenže člověk… míní, osud mění.
Po čase se nám začalo po psí společnosti stýskat, i když si to nikdo z nás nepřiznal. A
pak přišel ten osudový večer. Seděla jsem u počítače a prohlížela si informace o
plemeni tosa inu. Můj muž se v polospánku podíval na obrazovku a řekl větu která
všechno změnila: „Miláčku, ty si prohlížíš pejsky? Tak toho mi k padesátinám kup.“
Neváhala jsem ani chvíli! Utíkala jsem za dcerou a hned jsme začaly hledat. Ne
tosinku, ale fenku rhodéského ridgebacka, protože právě to byl ten pes, který se
manželovi kdysi tak líbil. A tak k nám přišla Asha Life Borana.
Po čase k nám do smečky přibyla Brita, protože každý, kdo si pořídí rhodéského ridgebacka, brzy zjistí, že jeden prostě nestačí! Doma dostala jméno Birra – na počest
naší bláznivé boxerky.
Společně s Ashou tvořily nerozlučnou dvojku, skvěle se
doplňovaly a postaraly se o spoustu radosti, zábavy i nezapomenutelných zážitků.
A právě díky nim ve mně uzrálo rozhodnutí, že s manželem založíme chovatelskou
stanici. Když jsme přemýšleli nad názvem, bylo to jasné – kdo jiný by měl naši stanici
reprezentovat než ty dvě úžasné psí dámy? Jejich jména proto neseme hrdě v názvu a
obě také zdobí naše logo – protože bez nich by to celé nikdy nezačalo!
Psi mě provází celý život. Každý z nich mě něco naučil – o trpělivosti, lásce,
odpovědnosti i o tom, jak moc může pes obohatit rodinu. A tuhle zkušenost dnes s
radostí předávám.
Již sedmnáct let žijeme s ridgebackama a čtrnáct let se věnuji chovu. Již čtrnáct let
máme mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici. Chováme s velkým respektem a
láskou k tomuto úžasnému plemeni. Při výběru psů do svého chovu kladu důraz
především na zdraví a vyrovnanou povahu. V naší chovatelské stanici jsem odchovala
tři vrhy, celkem 36 štěňat. Možná to není velké číslo, ale pro mě není důležitá
kvantita. To nejdůležitější je zdraví mých fen i jejich odchovů – a tomu věnuji
maximální péči.
